Vlastně

Jak těžké, je se nadechnout v hynoucím světě. Kde strach zní v každé druhé větě.

Vlastně dýchám a přitom se dusím. Stát jako voják, v pozoru musím.

Vlastně všemu rozumím a přitom otázek je víc a víc. A nakonec nám všem nezbude ze života už vůbec nic.

Vlastně vidím avšak jen tmu. Už se nebojím, ku předu jdu.

Ze světel v nás zbyli jen pouhé stíny. Ne dnes, ne zítra, jednou uvidíme, čím jsme byli.

Vlastně stojím a přitom padám. Klíč v rukou, nebojuji, vyčkávám.

Z dálky ke mně doléhá už jenom tadam, tadam, tadam. Lidé právě oslavují, že tu bránu přelezli. Ach ten chtíč, srdce by jim ukázalo, ten palác už je dávno pryč.