Happy day : Stop!

Jednou se ráno probudíme a budeme si přát abychom minulý den do všeho dali více. To já nechci. A proto, do toho dávám víc, každý den.

Poznávat sám sebe, není jednoduché ale ve chvíli kdy se člověk k tomu dostane, nemůže zastavit. Já jsem se začala cítit krásně o letošních prázdninách. Cvičení, afirmace, rozdávání radosti, úsměvy, díky, uspořádání si vlastních hodnot, lidé, kteří mi k tomu dopomáhají. Cítila jsem se volná, krásná, přirozená. Spjatá s přírodou. Začala škola a i přesto, že jsem si rozvrhla kdy  mám psychický odpočinek, ani ten první už tak dost volný týden ve škole se mi tam nepodařil vštípit ani jeden relax.

První den do školy, jsem šla šťastná, odpočatá. No ze školy jsem vycházela unavená, zhrzená, vyčerpaná a vysátá. Byla jsem tam jen dvě hodiny. Příšerný pocit, mě nadále ničil každý den. Jeden jedinej týden, chodit do školy a být tam s lidmi, kteří prostě nejsou naučení jenom býti, jsou naučení, že něco musí dokázat. Cítila jsem, že ze mě vysávají mou energii. Takže, zatímco oni byli šťastní, já ne. Nevěděla jsem jak jim pomoct a zároveň i sobě. Uběhl celý týden a mé problémy se zase objevili. Problémy v rodině, přátele. Staré strachy, to všechno se vrátilo.

Dnes je neděle. A já jsem rozhodnutá si prostě vzít čas sama pro sebe. Říkám stop, nedostatku času, já ten čas mám, jen ho musím chytit.

Nedokážu si představit, že bych zbytek školního roku měla být jako tento týden, už ne. Myslela jsem si, že vše půjde skvěle, já se budu cítit skvěle, ale jakmile jsem zase došla, ke starým kolejím, do davu těch stejných lidí. Bylo to tu zase. Zase jsem to já, ta opora pro lidi, to komu se jdu vyzpovídat. Ten kdo jim má dávat rady, ten od koho očekávají pomoc a útěchu. Mě ji nikdo nedává, vytvářím si svou, svou útěchu, energii. Jenže tím, že já mám novou, čistou energii, jim přišla lepší a začali ji ode mě vyžadovat více. Nato, já jsem zvyklá ale nebyla.

Snažím se lidem pomáhat, radit jak by mohli oni sami pomoct sobě. Nevyžadovat pomoc druhých, názor druhých a už vůbec ne jejich energii.

Vím, že nějakou energii jim dát musím ale ne všechnu. A ještě nedokážu zastavit jejich nasávání a slovo ne, stop.

Samozřejmě, že dokážu a můžu jim říct, už dost. Nechci tě poslouchat. Ale neudělám to, protože vím, jaké to je nemít oporu. Snažím se jim třeba vysvětlit, o co v životě jde, a nejčastěji je odkazuji na můj blog a na výklady. Protože je toho hodně co ještě my všichni musíme pochopit.

Jsem ráda, když si ke mě někdo sedne, a začne povídat co ho trápí, jenže dotyčný si myslí, že mu můžu pomoct s tím co ho trápí. Pokaždé jim vysvětluji, aby na to nemysleli, stali se optimistou a i když je to těžké, zabývali se pouze přítomností.

Něco jiného je, když jim energii dávám dobrovolně, když s nimi hovořím o věcech, které mi dělají dobře, o věcech, které mě naplňují. Ale když s nimi mám řešit problémy, slzy a podobně. Nejsem ten správný člověk. Nebudu vás odrazovat, mám vás ráda. A chápu, že každý začátek je těžký. A proto tu pro vás jsem. Proto, stále pomáhám, utišuji slzy a rány. Moment, kdy si člověk totiž uvědomí, že nepotřebuje slzy a ani strach, je neskutečný a já u těchto momentů ráda jsem.

Čtete to? A znáte mě? neber toto, tak, že se ke mě nemáte jít vypovídat, říct mi o co ve vašem životě jde. Právě naopak. Ale zkuste když už ne pro mě, tak alespoň pro sebe, nebrat vše tak černě. Jiný úhel pohledu, jiná stránka, jiné brýle. Přijďte za mnou a já se vám pokusím pomoct ale také zkuste vy pomoct mě. Berte to jako hru. Máte balon, balon představuje strach a bolest. A vy ho nedokážete odhodit dost daleko, podáte ho mě. Vryjete mi ho do rukou a necháte mě se s tím vypořádat. Jde to to, že ten balon se k vám ještě vrátí, jsem totiž s vámi, blízko vás. Takže vás to znovu zasáhne, a mě to zasáhne také.

Když už se něco takového stane, nebráním se. Prostě se to stalo a já to nezměním ale nezabráním tomu aby se míč k vám zase vrátil. Já ho totiž nemůžu odhodit, když drží na vašich poutech. A jestliže stále probíráte co vás trápí, bude vás to trápit pořád, dokola a dokola. Opět tady funguje zákon přitažlivosti.

Mám vás ráda a kdykoliv vám pomůžu. Budu se snažit vám pomoct a vydám ze sebe mnoho. Ale nenechávejte mě v tom samotnou, musíte se také vzchopit.

Užijte si dnešek, jako by byl poslední.