Happy day : Svět se zbláznil

Celý týden se mi zdá jediné. A to, že se lidé zbláznili. Komplet, všichni, do jednoho.

Takže každý den se snažím pochopit proč lidé zareagovali tak jak zareagovali. Občas jsem čekala chytřejší reakce. Někdy jsem z nich dostávala výbuchy smíchu, sem tam jsem se tak zasekla, že jsem opravdu musela rozhlédnout jestli to není sen.

Na to, jak tento týden byl šílený, jsem s lidmi trávila dost času. Poznávání nových přátel a prokouknutí těch starých. Konec týdne, já na konci sil. A i tak jdu na seminář. 

 Muž, co pěšky prošel Čínu, Nepál a mnohem více. Upřímně, tak dlouho jsem se nenasmála, jako tam.

Takže večer a já jdu sama domů. Mám ráda noc a ještě radši jí procházím. Pomalu jdu městem a napadne mě, dám si kávu. Dala jsem si kávu z automatu, přičemž jsem se zasmála sama nad sebou když jsem si omylem přidala největší množství cukru do kávy. Ach ano, ta co nesladí. 

Takže mou náladu zlepšil i ten cukr a já byla v pohodě. Nic mi nechybělo. 

 Zbývá pár chvil než zase vlezu do toho vchodu, do těch dveří. A všechno zase začne. Smiřovala jsem se s tím, že to je konec mého odpočinku. Jenže pak jsem uslyšela hudbu, vánoční a velice hlasitou. Čím blíž jsem tomu byla, tím víc jsem slyšela. Smích, hlasitý a ženský. Mnoho žen se dneska asi bavilo. Pousmála jsem se nad tím a pokračovala v cestě. Dokud se kousek ode mě neotevřeli dveře jednoho auta. Vánoční hudba se najednou stala součástí studeného vzduchu a smích to propojoval. Pár hlav se vynořilo z tmy auta. "Šťastné a veselé!!!" pořvávali na mě a mávali. Začala jsem se smát, zvedla jsem ruku a zamávala. I když jsem je neznala, byla jsem ráda, že ony jsou šťastné.

Už jen pár kroků od těch zatracených dveří, ve chvíli kdy za sebou uslyším hvízdnutí. Otočím se, kousek opodál stojí můj otec. Zastavím se aby mě mohl dojít. "Tak co jaké to bylo?" zeptá se mě. "Jo, super, hodně jsme se toho dověděli." odpovím mu. "Šel jsem se tě jen zeptat jaké to bylo, jdu do práce. "Chci mu odpovědět, když kolem nás projde pár. Kluk je v pohodě ale holka to dneska přehnala, opírá se o něho a on ji musí přidržovat. Oba se zachichotáme. "Tady si někdo užíval." zhodnotí situaci. Podívala jsem se na její vysoké podpatky. "Ale taky to může být jen těma botami." navrhuji. Holka malém upadne a začne se řehtat. "Fajn, tak to není botami. " ukončím to a oba se opět začneme smát na cizí účet. Ano asi bych neměla ale v tuhle chvíli, kdy tu stojím zrovna s ním. 

A co vy, jak se máte poslední měsíc?